Celé to vlastně začalo před několika roky. Během jednoho z pravidelných setkání, kde plánujeme tradiční červnový vandr, zazněl i návrh na výpravu na Island. Jarda a Sysel už tam byli a tak určité know-how bylo k dispozici. Jenže … pak do toho přišel Covid (verze 1.0) a jeho další nechtěné aktualizace a celou akci jsme museli několikrát odložit. Letos konečně se to povedlo a jedeme ve třech.
Po několika schůzkách jsme dali dohromady hrubý plán, termín a mohli jsme vyrazit.
Balím se do klasického cestovního kufru na kolečkách a hned z kraje narážím na problém: když do něj dám karimatku, stan a spacák, tak už mnoho místa nezbývá. Přitom mám vedle sebe stále haldu věcí, bez kterých si nedovedu představit, jak na přelomu září a října budu na Islandu existovat. Přemítám, jak to udělat a nakonec vítězí prosté pravidlo: co lze vzít s sebou do příručního zavazadla, tak nacpat do batohu (Gossamer Kumo 36 litrů). Vše ostatní a hlavně to, co je zakázané (kolíky, tyčky, jídlo atd.) se musí vejít do kufru. S vynaložením dostatečného tlaku na obě zavazadla se to nakonec povedlo.
Samotný let máme z Wroclawi, hledali jsme přímý let za přijatelnou cenu. Vyrážíme v úterý 27.9. krátce po poledni – po D8 do Německa a pak přes Polsko.
Na Wroclawském letišti se poměrně komplikovaně dostáváme přes systém vjezdů a závor až na místo pro dlouhodobé parkování a přemisťujeme se na terminál. Letadlo odlétá s mírným zpožděním, ale to zásadně nevadí.
Pro mě to byl zatím časově nejdelší let, a upřímně jsem byl opravdu rád, když jsem mohl vystoupit. Sedět čtyři hodiny na místě není úplně moje hobby.
Přistáváme v Keflavíku a venku už je samozřejmě úplná tma. Vyzvedáváme si zavazadla přičemž zjišťujeme, že Syslovi není úplně dobře. Ale musíme to zvládnout. Minimálně vyzvednout pronajaté auto a přesunout se do místa našeho prvního noclehu. Islandský černoch nás během několika desítek minut vyzvedává a přejíždíme do sídla Lava Car Rental, kde dostáváme námi zvoleného Dustera 4×4. Už má něco za sebou, což nám ale vůbec nevadí. Jen silně sjeté zadní pneumatiky svědčí o tom, že na Islandu se některé věci moc neřeší. Přehazujeme zavazadla a vyrážíme za paní Julií do jejího Julia’s Guesthouse.