Předposlední den. V plánu je opět jen jediné místo – vulkán na hoře Fagradalsfjall, který ještě v roce 2021 aktivně soptil. Trochu jsme měli naději, že bychom snad mohli zahlédnou alespoň zbytky rudě žhnoucí lávy. Ale celé lávové pole je již natolik zchladlé, že tato podívaná se konat nebude.
Stoupáme vzhůru a přicházíme k prvnímu kontaktu se zchladlou lávou. Z některých vzdálenějších míst je ještě vidět, jak stoupá slabý proužek dýmu. Kolem hlavního kráteru je vidět celé „jezero“ ztuhlé lávy. Místy je zřetelné i žluté zbarvení od sirného povlaku.
Z výšky a dálky láva nejvíc připomíná rozlitou a ztuhlou krupicovou kaši (obarvenou na černo). Všude jsou upozornění, že vstup na lávu je extrémně nebezpečný, i když je tvrdá a vychladlá. Pod povrchem mohou být kaverny – dutiny, které se mohou prolomit. Přesto v dálce pozorujeme několik šílenců, kteří si tento adrenalin nemohou odpustit.
Po dalších několika málo kilometrech přicházíme k vedlejšímu a menšímu kráteru. Představa, že ještě před rokem to tady všechno soptilo a tekla zde horká láva je úchvatná.
Dáváme si obědovou pauzu, ze které nás vytrhne přibíhající černoch. Posunky ukazuje, že nemluví a neslyší. Na mobilu ukazuje americkou vlajku – aha, tak je to Američan. Dalšími posunky prosí o fotografii a natočení videa na jeho mobil. Vztyčeným palcem pak ukazuje, že je s výsledkem mého snažení spokojen.
Cestou zpátky k autu tohoto veselého človíčka vidíme jak také pobíhá po lávě … co dodat?
V Selfossu, kde nakupujeme zásoby na poslední večer, si ještě fotím místní moderní bydlení. Líbí se mi prosklené lodžie / zimní zahrady, kde je vidět nijak nezakrývaná relaxační zóna obyvatel. Někteří tam mají i trvale rozsvícené lampy. Jak dodatečně zjišťuji, je to symbol, který je v severských zemích hodně tradiční.
Přesouváme se do Minniborgir Cottages – zde strávíme naši poslední noc na Islandu.
