Naším dnešním prvním cílem je obrovský vodopád Gullfoss. Z několika skalních stupňů se zde valí neskutečné množství vody, která nakonec padá do úzké soutěsky.
Vodní tříšť je vzduchem unášena zpět vzhůru, takže vzniká dojem, jako by zde pršelo zdola nahoru.
Když se dostatečně nasytíme pohledy na tento živel, tak přejíždíme k dalšímu, neméně zajímavému: gejzír s názvem Geysir a jeho menšímu sourozenci Strokkur. Obě tato zřídla jsou v geotermální oblasti o rozloze asi 3 km2 se základní teplotou asi 250° C. Dále se z informační tabule dočteme, že vetší Geysir vystříkne to výšky 70-80 metrů, menší pak „jen“ 25-35 metrů. Erupce ze Strokkur jsou pravidelnější a častější, tak si počkáme. (Další video o zpomaleno na poloviční rychlost).
Při čekání na erupci nás Sysel baví zajímavou představou: co by se stalo, kdybychom do horké vody hodili instantní nudlovou polévku? Nejprve nic, chvíle čekání a pak by nudle lítaly všude kolem. Tak příště sáček od Vitany s sebou!
Plni dojmů odjíždíme do města Selfoss. Je čas na oběd a tak si dáváme polévku a kávu v Kaffi Krús. Krátce se u našeho stolu zastavuje nějaký zde žijící Čech. Trochu se vyptává a s respektem hodnotí náš přejezd přes Sprengisandur (viz 3. den) v této roční době. Trochu se pokoukáme po městě a samozřejmě, jako každý den, nakoupíme něco k večeři.
Pak už směřujeme k našemu dnešnímu ubytování v Halakot, které máme zamluvené hned na dvě noci. Při příjezdu trochu tápeme, zda jsme na správném místě. Hned napoprvé netrefíme správné dveře a vejdeme omylem do jiného bytu. Místní obyvatelka má pochopení a nasměruje nás na vedlejší dveře. Majitelé mají zřejmě obrovskou důvěru. Dům je otevřený, uvnitř jen stručné instrukce s tím, že poslední den pobytu stačí nechat klíče na stole a dveře zavřít.
Ubytování to bylo skvělé: každý jsme měli svoji vlastní ložnici, koupelna se saunou a na terase hot tub. Paráda. Jen kuchyň taková paráda nebyla – byl to spíš koutek na topinky a vaření kávy.
Co zde zásadně chybělo, byla nějaká plotýnka. Dnes je na jídelním menu Chilli con carne, a to s vybavením, které je v koutě nedáme. Rázem se z nás stávají mistři improvizace – saunové kameny musí být přece také horké, že? Tak vaříme na nich. Kdyby to viděli majitelé, asi by je kleplo.
Celkově to byl opět skvělý den.
